Písně duše

Písně podzimního větru

V každém ročním období skládá vítr pro stromy nové písně. Podzim je rozeznívá plným a bohatým tónem. Podzimní vítr je plný síly, kterou sbíral celý rok, ale není v ní už rozmarnost jara ani bouřlivost a prudkost léta. Podzimní vítr je laskavý, naučil se, jak se svou silou zacházet a nyní se může opřít do větví stromů a rozeznít listy jemnou písní pozdního léta. Vítr si hraje, vzdaluje se a zase se ve vlnách vrací a ve tvarech stromů probouzí rezonanci zvuků a rytmů.  Křehké břízy rozezní třpitivými tóny, olše se přidá jemným tremolem, vrba zpívá svou laskavou píseň moudrosti a duby vzduch nasytí hlubokými tóny.  A co teprve lesy, když se rozezní v mohutných podzimních chorálech. Každý strom má svou píseň a každý zpívá ve vlastní tónině. Stromy jsou orchestr a vítr jejich dirigent a skladatel písní. Jeho hudba je živá, tvořená zvuky i tvary, ve kterých se stromy pohupují, kývou, prohýbají a vlní v rytmu podzimních tanců a oslavných písní. Vítr si hraje s každým lístkem zvlášť, obsáhne nejvyšší větve a roztočí listy ležící na zemi. Vše je hudba, každý pohyb či změna je zároveň i zvukem. Vítr nikdy nehraje žádnou svou skladbu dvakrát. Písně se objeví, naplno rozezní v neopakovatelné choreografii okamžiku a rozplynou. Vítr je vytváří z oblohy, mraků, vody a světla. Vítr a stromy jsou přátelé a spojenci. Navzájem se potřebují a milují. Vítr by nemohl skládat své jedinečné melodie a stromy by bez větru nepoznali svou sílu. Společnou tvorbou se oživují a inspirují.